Biogeografické členění České republiky systematicky popisuje živou přírodu po určitých logických celcích – jednotkách – k nimž mimo jiné patří i bioregiony (biogeografické regiony). Tzv. typologické jednotky, biochory a skupiny typů geobiocénů mají za cíl vyčlenit segmenty krajiny, které se opakují, mají podobné ekologické podmínky a jsou základním odborným východiskem pro umístění a následné vymezení jednotlivých prvků územního systému ekologické stability (ÚSES) v krajině.

vycházejí z biogeografických zvláštností území, a to jak z abiotických (neživých) přírodních podmínek, tak i z výskytu oblastně specifických druhů bioty (živé přírody), jsou základním podkladem pro vymezování

(ÚSES)

všech hierarchických úrovní. Pomineme-li biosféru zahrnující organismy žijící při povrchu celé planety Země, dalšími individuálními jednotkami jsou

, respektive podprovincie (v případě Prahy jde o provincii středoevropských listnatých lesů, podprovincii hercynskou), a 

(bioregiony). Nižšími, v tomto případě typologickými jednotkami jsou typy

a skupiny

. Toto členění vytváří odborný předpoklad pro nalezení prostorově spojitého systému, jakým má ÚSES ze své podstaty být – laicky řečeno umožňuje propojovat vzájemně co nejpříbuznější části naší přírody a překonávat při tom co nejméně bariér přírodního původu.

Bioregiony jsou nejnižšími individuálními (neopakovatelnými) jednotkami

a všechny je lze charakterizovat jednak pomocí podložních hornin, reliéfu krajiny, půd a podnebí a samozřejmě podle bioty

, která je na toto konkrétní prostředí vázána. V ČR bylo vymezeno 91 bioregionů, přičemž na území Prahy zasahují čtyři – Českobrodský, Řípský, Karlštejnský a Slapský, místy mají nejasně rozlišitelnou hranici

. Tyto bioregiony lze charakterizovat identickou vegetační stupňovitostí, rozdíly v jejich potenciální biotě jsou způsobeny téměř výhradně odlišným ekotopem

.

Biochora je vyšší typologickou (opakovatelnou – stejná biochora se může vyskytovat v různých bioregionech) biogeografickou jednotkou. V ČR bylo vymezeno celkem 366 různých typů biochor ve více než 9 tisících jednotlivých segmentech. Vlastnosti biochory jsou dány kombinací vegetačního stupně, substrátu a reliéfu, každý její typ je označen svébytným kódem (kombinací jedné číslice, dvou písmen a případně i předřazeného znaménka „-“). Každá biochora se skládá ze skupin typů geobiocénů

.

Skupiny typů geobiocénů jsou nejnižší typologickou (opakovatelnou) biogeografickou jednotkou užívanou pro ÚSES a vytváří rámec natolik stejnorodých ekologických podmínek (klimatických, půdně-chemických a půdně-hydrických), že se vyznačuje i určitým druhovým složením a prostorovou strukturou přírodních společenstev. Pokud jsou tyto přírodní danosti a zákonitosti respektovány při vymezování jednotlivých skladebných prvků –

a 

– ÚSES, lze předpokládat vznik maximálně spojitého, tím i fungujícího systému, který umožňuje co nejlepší komunikaci mezi jednotlivými dílčími populacemi organismů.