4.1 Charakteristiky bioregionů a biochor

autorství: Mgr. Martin Fejfar
Biogeografické členění České republiky systematicky popisuje živou přírodu po určitých logických celcích – jednotkách – k nimž mimo jiné patří i bioregiony (biogeografické regiony). Tzv. typologické jednotky, biochory a skupiny typů geobiocénů mají za cíl vyčlenit segmenty krajiny, které se opakují, mají podobné ekologické podmínky a jsou základním odborným východiskem pro umístění a následné vymezení jednotlivých prvků územního systému ekologické stability (ÚSES) v krajině.
Biogeografické jednotky
vycházejí z biogeografických zvláštností území, a to jak z abiotických (neživých) přírodních podmínek, tak i z výskytu oblastně specifických druhů bioty (živé přírody), jsou základním podkladem pro vymezování
územního systému ekologické stability
(ÚSES)
(L.86)
všech hierarchických úrovní. Pomineme-li biosféru zahrnující organismy žijící při povrchu celé planety Země, dalšími individuálními jednotkami jsou
biogeografické provincie
, respektive podprovincie (v případě Prahy jde o provincii středoevropských listnatých lesů, podprovincii hercynskou), a 
biogeografické regiony
(bioregiony). Nižšími, v tomto případě typologickými jednotkami jsou typy
biochor
a skupiny
typů geobiocénů
. Toto členění vytváří odborný předpoklad pro nalezení prostorově spojitého systému, jakým má ÚSES ze své podstaty být – laicky řečeno umožňuje propojovat vzájemně co nejpříbuznější části naší přírody a překonávat při tom co nejméně bariér přírodního původu.
Bioregiony jsou nejnižšími individuálními (neopakovatelnými) jednotkami
biogeografického členění
a všechny je lze charakterizovat jednak pomocí podložních hornin, reliéfu krajiny, půd a podnebí a samozřejmě podle bioty
*
, která je na toto konkrétní prostředí vázána. V ČR bylo vymezeno 91 bioregionů, přičemž na území Prahy zasahují čtyři – Českobrodský, Řípský, Karlštejnský a Slapský, místy mají nejasně rozlišitelnou hranici
( Obr. 4.1.1)
. Tyto bioregiony lze charakterizovat identickou vegetační stupňovitostí, rozdíly v jejich potenciální biotě jsou způsobeny téměř výhradně odlišným ekotopem
*
.
Biochora je vyšší typologickou (opakovatelnou – stejná biochora se může vyskytovat v různých bioregionech) biogeografickou jednotkou. V ČR bylo vymezeno celkem 366 různých typů biochor ve více než 9 tisících jednotlivých segmentech. Vlastnosti biochory jsou dány kombinací vegetačního stupně, substrátu a reliéfu, každý její typ je označen svébytným kódem (kombinací jedné číslice, dvou písmen a případně i předřazeného znaménka „-“). Každá biochora se skládá ze skupin typů geobiocénů
( Obr. 4.1.1)
.
500.4.1.1 Vymezení bioregionů a biochor
IPR Praha 2024 / data: AOPK ČR 2010
Figura 500.4.1.1
Skupiny typů geobiocénů jsou nejnižší typologickou (opakovatelnou) biogeografickou jednotkou užívanou pro ÚSES a vytváří rámec natolik stejnorodých ekologických podmínek (klimatických, půdně-chemických a půdně-hydrických), že se vyznačuje i určitým druhovým složením a prostorovou strukturou přírodních společenstev. Pokud jsou tyto přírodní danosti a zákonitosti respektovány při vymezování jednotlivých skladebných prvků –
biocenter
biokoridorů
– ÚSES, lze předpokládat vznik maximálně spojitého, tím i fungujícího systému, který umožňuje co nejlepší komunikaci mezi jednotlivými dílčími populacemi organismů.
?
Vítejte na novém Portálu ÚAP!

Od 27. března 2025 zde najdete obsah 6. úplné aktualizace Územně analytických podkladů hl. m. Prahy (ÚAP 2024). Portál jsme kompletně přebudovali, aby byl modernější a přehlednější. Věříme, že se Vám vylepšená podoba bude líbit a usnadní Vám práci.

Pokud budete mít otázky či zpětnou vazbu, ozvěte se nám na uap@ipr.praha.eu.

příště nezobrazovat