Evropská unie se dlouhodobě snaží o ochranu své přírody. Doposud šlo především o ochranu vybraných území nebo druhů. Výjimkou bylo schválení Evropské úmluvy o krajině a myšlenka vzniku Celoevropské ekologické sítě, k jejímuž naplnění nikdy důsledně nedošlo. Aktuálně se objevují snahy o rozšíření dosavadního přístupu směrem ke komplexnějšímu pojetí zelené infrastruktury. Do ČR se uvedené evropské aktivity promítly především prostřednictvím vzniku soustavy chráněných území Natura 2000 a začleněním zelené infrastruktury mezi sledované cíle Politiky architektury a stavební kultury České republiky.

V podstatné části Evropy, zejména na úrovni Evropské unie (EU), je sice patrná částečná snaha koordinovat péči o vybrané části přírody, historicky se však Evropská komise soustředila především na územní ochranu prostřednictvím soustavy Natura 2000 a v menší míře na ochranu druhovou

. Stěžejními pro tento účel byly dva právní předpisy EU: směrnice o ochraně volně žijících ptáků (2009/147/ES)

– v původní podobě již z roku 1979 – a směrnice o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (92/43/EHS)

. Oba předpisy však nesměřují k 

komplexně, týkají se výhradně ochrany konkrétních druhů, respektive typů přírodních stanovišť. Členské státy mají povinnost je

do své národní legislativy. Do českého prostředí byly směrnice promítnuty v podobě ptačích oblastí a evropsky významných lokalit Natura 2000

. Pražskou část soustavy komentuje

, pro celou ČR lze najít podrobné informace na speciálních webových stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR)

.

Významnou výjimku v přístupu EU znamená Evropská úmluva o krajině

, která vstoupila v mezinárodní platnost dne 1. 3. 2004. Předmětem této úmluvy je krajina celá, tedy přírodní i člověkem zcela přetvořená. Snahou je najít udržitelný rozvoj krajiny při zachování vyváženosti všech vztahů a maximálně možného zapojení občanské společnosti. Úmluva navíc ukládá jednotlivým státům začlenit krajinu do různých politik (např. jak plánovacích, tak kulturních, environmentálních, zemědělských, sociálních atd.), čímž zakládá integrovaný přístup namísto převažujícího přístupu úzce rezortního. Pro ČR vstoupila v platnost dne 1. 10. 2004 a podrobnější informace lze získat na webu Ministerstva životního prostředí ČR (MŽP)

. Směrnice o stanovištích, uvedená v prvním odstavci, sice zmiňuje propojování území či ekosystémů (čl. 10, 92/43/EHS), v praxi však k jeho naplnění nikdy skutečně nedošlo a soustava Natura 2000 není vymezována jako cíleně spojitá. Určitým pokusem z roku 2011 se může jevit schválení Evropské strategie ochrany

2011-2020

. Strategie stanovila šest cílů směřujících k zvýšení biologické rozmanitosti (mj. požadující udržitelné využívání rybolovných zdrojů nebo lepší hospodaření v zemědělství a lesnictví) a částečné zohlednila myšlenky na zavedení zelené (ekologické) infrastruktury. Ke skutečnému naplnění strategie ovšem doposud nedošlo, jelikož nenásledovaly žádné další příslušné kroky

.

Podrobnou analýzu ekologické sítě u nás pak přináší článek Pešouta a Hoška

, kteří uvádějí, že v ČR místy ekologická síť existuje a funguje vcelku dobře a místy je nutné ji doplnit. Legislativní podmínky pro její vznik považují oba citování autoři v českých podmínkách za víceméně dostatečné, ke zlepšení stavu biodiverzity však na území Evropské unie (EU) prokazatelně nedošlo. Proto Evropská komise připravila návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o obnově přírody (známé též pod označením Nature Restoration Law), které mělo být v roce 2023 projednáno na mezinárodní úrovni a v průběhu roku 2024 se stát právně závazným (účinným) pro všechny členské státy EU. Pracovní verzí tohoto nařízení se detailně zaobírá časopis Ochrana přírody

.

Zelená infrastruktura nebyla donedávna součástí národní legislativy ČR, byla zapracovaná pouze do Politiky architektury a stavební kultury České republiky

. Jde o nelegislativní strategický dokument s celostátní působností, který byl schválen usnesením č. 22 vlády ČR dne 14. 1. 2015 a aktualizován usnesením vlády ČR č. 6 ze dne 4. 1. 2023. Zelené infrastruktury a sídelní zeleně se týká několik cílů či opatření. Nově se pojem zelená infrastruktura dostal také do české legislativy, konkrétně zákona č. 152/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění zákona č. 195/2022 Sb., a některé další související zákony. Konkrétní naplnění tohoto pojmu lze ve chvíli zpracování aktualizace ÚAP obtížně předjímat.